O jarních prázdninách jsme řešili, kam na dovolenou za teplem. V úvahu připadal Egypt, ale tam jsme byli již 3x a na exotičtější destinace nebyl čas ani peníze. V úvahu tak připadaly jen Kanárské ostrovy, kde počasí slibovalo sluníčko a letní teploty. Bohužel nabídka českých kanceláří pro naši 5 člennou rodinu s programem all inklusive na 7 dní začínala někde na 75 tis. Zájezd s německou CK byl jen o něco levnější. Tak jsme se rozhodli o individuální variantu a zajištění dovolené ve vlastní režii.
Nejlepší nabídka letenek byla na ostrov Lanzarote (odlet z Frankfurt-Hahn). Zvolili jsme tedy tento ostrov. Po nákupu letenek jsme si půjčili auto na celý pobyt a zajistili ubytování na ostrově. Kompletní náklady byly 40 tis. Kč (včetně ubytování v Německu a dopravy na letiště). No nekupte to.
Po zajištění dovolené, jsme se začali zajímat, kam to vlastně letíme. Osobně nepatříme k té skupině turistů, jejichž smyslem dovolené u moře je ráno zabrat místo na pláži nebo u bazénu a strávit tam celý den, s tím, že jednou nebo dvakrát za dovolenou takový turista vyrazí na organizovaný výlet s cestovní kanceláří, aby „poznal“ i danou destinaci. Od známých jsme se dozvěděli, že Kanárské ostrovy jsou jen černý písek a není tam nic k vidění. Po přečtení kapesního průvodce a pár dní strávených na internetu, jsem s nimi nemohl souhlasit.
Cesta z Prahy do Hahnu proběhla v pohodě, a to i přesto, že děti již u Plzně se ptali, kdy už tam budeme. Na letišti jsme měli zajištěno ubytování, protože jsme letěli dopoledne a nechtěl jsem řídit celou noc. Let s boeingem 737 nízkonákladové společností Ryanair proběhl bez komplikací. Samozřejmě člověk nemůže očekávat nějaký drink nebo oběd zdarma, ale ceny nápojů a jídel na palubě jsou srovnatelné s cenami na letišti, takže se to dá přežít.
1. den – příjezd na hotel
Po přistání na letišti jsme si vyzvedli zarezervované auto (mimochodem česká Škoda Fabia Combi) a vyrazili k hotelu, který se nacházel asi půl hodinku jízdy od letiště na samém jihu ostrova v městečku Playa Blanca. Hotel jsme po malém hledání nalezli. Již v Praze jsme si zajistili ubytování v resortu VIK Club Coral Beach. Vzhledem k akční ceně 666 EUR (2 dospělí, 3 děti, týden, All Inclusive), jsem měl trošku obavy, jestli ubytování a ostatní služby nebudou na úkor ceny. Mohu ale v klidu říci, že tomu tak nebylo. V recepci nás ubytovali v prostorném bungalovu se 2 oddělenými ložnicemi a kuchyňkou s výhledem na oceán. V hotelu je bazén, kde si kluci nejvíc užili výuku potápění (zdarma v rámci animací). Stravování bylo fajn a pestré. Samozřejmě, kdo chce na snídani šampaňské a jahody, musí jet jinam. Naše děti ocenily hlavně zmrzlinu po celý den, kdy si kluci sami připravovali zmrzlinové poháry s různými ingrediencemi a my dospělí dostatečný výběr alko i nealko nápojů. Jedinou vážnější nevýhodou hotelu, na kterou bych upozornil, je že hotel je sice hned u moře, ale tam jsou skaliska a nelze se tam koupat. Nejbližší pláž je 5 km daleko, takže bez auta to může být problém.
2. Den – solné plantáže, oceán, hledání polodrahokamů.
Hned po snídani, jsme se vydali poznávat ostrov. Pro začátek jsme si vybrali místa blízko našeho hotelu, tedy na jižní straně ostrova. Úvodní zastávkou byly solné plantáže Salinas de Janubio. Tyto plantáže už neslouží k těžbě soli, přesto je zajímavé vidět, jak se sůl získávala z moře.
Po krátké zastávce jsme pokračovali k Los Hervideros, což v překladu znamená Vroucí jeskyně. A musím řici, že název nelže. Až tady si člověk uvědomí, jakou sílu má oceán. Mořský příboj zde naráží na rozeklané lávové skály a voda skutečně vře jako ve varné konvici. Turisté mohou procházet jak po vyvýšených útesech a obdivovat sílu moře z hora, nebo mohou sestoupit po chodníčcích níže skoro až k oceánu, kde si na vodu mohou doslova sáhnout. Bylo to ohromně zajímavé a vzrušující.
Poslední částí našeho výletu bylo jezírko u vesnice El Golfo. Jedná se o zajímavý přírodní útvar. Jezírko má sytě zelenou barvu a od moře jej odděluje černá pláž, široká asi 50 metrů. Nejprve jsme dorazili k vesnici El Golfo, odkud je na lagunu krásný výhled z náhorní plošiny. Sestup k moři touto cestou ale nedoporučuji, protože je to dost strmé (cesta byla taky uzavřena). Daleko lepší cesta je z druhé strany, kde se nachází i parkoviště (značená odbočka z hlavní silnice). Odtud so po 200 metrech pohodlné chůze dostanete až přímo na pláž mezi mořem a jezírkem. Největším lákadlem pro naše děti (3 kluci ve věku 6, 10 a 12 let) bylo hledání olivínů v lávovém písku. Olivín je zelený polodrahokam, který vznikl sopečnou činností a můžete ho vidět skoro na každém šperku na Lanzarote. Kluky jejich hledání ohromně bavilo a museli jsme jim slíbit, že se sem ještě vrátíme, protože jinak by kluci snad neodešli.
3. Den – Národní park Timanfaya
Tento den jsme se vydali do jednoho z největších turistických lákadel – národního parku Timanfaya. V roce 1730 došlo k ve zdejší oblasti k obrovským sopečný erupcím. Žhavá láva pohřbila celé vesnice. Prakticky ¼ ostrova tak byla pokryta lávou, která následně ztuhla a lávová pole je možné vidět do dneška. Ještě před návštěvou samotného národního parku doporučuji navštívit návštěvnické centrum (Centro de Visitantes), kde se návštěvník dozví spoustu zajímavostí o sopkách a sopečné činnosti. Návštěvníkům je dokonce nabídnut simulovaný sopečný výbuch včetně zvukových a světelných efektů. Pro děti úžasný zážitek (vstup zdarma). ¨
Z Centro de Vsitantes jsme se vydali již do Ohňových hor, které jsou součástí národního parku. V průvodcích píší, že v sezoně tam může být fronta a spousta turistů (limitovaný vstup). Když jsme tam byli my, tak tam skoro nikdo nebyl, takže jsme u závory zaplatili 8 EUR za vstup pro dospělého a 4 EUR za dítě a vydali se do samého centra hor. Asi po 2 kilometrech dojedete na další parkoviště, odkud vyjíždějí autobusy na 14 km dlouhou trasu po národním parku (autobus je již v ceně vstupného). Cesta autobusem je takové sopečné safari. V několika jazycích jste informováni o rozsahu katastrofy z 18. Století, autobus projíždí lávovými tunely a zastavuje u kráterů, aby si turisté mohli udělat snímky na památku. Po této zajímavé exkursi doporučuji navštívit restauraci El Diablo, kde se pokrmy připravují na žhavé lávě. Zapomněl jsem totiž dodat to podstatné. Zdejší sopky nejsou vyhaslé jako třeba Milešovka, ale pouze spící. Turisté si tak mohou sami vyzkoušet, že kousek pod jejich nohami je stále doutnající vulkán. Jak atrakce jsou zde zajímavé ukázky, kdy se do vykopané díry nalije voda, která se za chvíli ohřeje na 100 stupňů a vystříkne nahoru jako gejzír nebo se do jámy hodí suchá tráva, která za chvíli vzplane. Pro mě to bylo úžasné a děti na to vzpomínají dodnes. Kdo bude na Lanzarote, neměl by tento národní park vynechat.
4. Den – ponorka – přístav Puerto Carmen
Z Ohňových hor jsme se dnes vypravili do podmořského světa. Z přístavu Puerto Carmen odplouvá ponorka Yellow submarine na podmořské safari. Lístky si můžete rezervovat již přes internet, což má určitě výhodu, že máte zajištěno místo v ponorce na určitou hodinu. My jsme lístky kupovali v přístavu a vyšlo to levněji, protože jsme uhádali lepší cenu za dítě, takže v tomto případě těžko říci, co je lepší. Samotná plavba je zajímavá. Trvá asi hodinku. Nejprve plujete kolem vraku lodi, skalních útvarů a nakonec potápěč přiláká mořské živočichy na nějaké krmení. My jsme měli možnost vidět obrovského rejnoka a spoustu ryb. Bohužel cena je docela vysoká (kolem 40 EUR osoba), takže je na zvážení, jestli tento výlet absolvovat. Asi podruhé bychom jet nemuseli, ale jednou to vidět a potopit se třeba do 30 metrů není špatné.
Po plavbě jsme si prošli městečko a přístav. Tady je vidět, že turismus si tady začíná vybírat svoji daň a není to již tak typicky „kanárské“ prostředí. Kažopádnně za zastávku a procházku to určitě stojí.
5. Den – Rancho Texas Park, plavání s lachtany
Tento den jsme navštívili Rancho Texas Park, což je zoologická a botanická zahrada v jednom. Zoologická zahrada umožňuje koupání s lachtany, což byl pro děti úžasný zážitek. Je třeba se objednat dopředu a přijít v určitý čas mezi vystoupeními těchto tvorů. Dostanete neopreny a cvičitel vás seznámí s jednotlivými zvířaty. Pak už vás lachtani vozí po hladině, dávají pusinky (pěkně jim smrdí z tlamy rybina) apod. Koupání vyšlo tuším na 100 EUR pro 3 osoby, takže sice žádná láce, ale zážitek na celý život. Po koupání jsme již mohli si projít tuto krásnou zahradu, kde palmy a exotická zvířata kontrastují se suchou krajinou na ostrově. Součástí vstupného jsou i vystoupení cvičených papoušků, dravců a samozřejmě lachtanů. Celkově návštěvu tohoto parku, pokud máte děti, doporučuji.
6. den – po stopách Césara Manriquea, Jardin de Cactus, Los Jameos del Aqua
Dnes jsme projeli východní část ostrova s cílem shlédnout největší výtvory Césara Manriquea. Pokud Vám toto jméno nic neříká, nezoufejte. Já tohoto umělce před svoji návštěvou Lanzarote také neznal. Každopádně je to největší a nejslavnější rodák z Lanzarote. Původně působil ve Španělsku, ve světě a pak se usadil na Lanzarote. Jen díky jemu je architektura na Lanzarote taková jaká je – tedy moc hezká. Většina obydlí je bíle omítnuta, nejsou zde žádné výškové budovy. Prý Manrique prosadil, že na Lanzarote nesmí být vyšší budovy než jsou okolní palmy. Mimochodem jediný hotel, který toto nesplňuje se začal stavět, když byl Manrique v Americe.
Nejsem žádný expert na umění, ale to co jsem viděl od Manriqua na mě hluboce zapůsobilo. Manrique dokázal svá díla efektně a efektivně zasadit do krás ostrova. Nejprve jsme se asi na hodinku stavili v kaktusové (botanické) zahradě – Jardín de Cactus, kterou samozřejmě navrhoval Manrique. Poté jsme navštívili jeho nejznámější dílo a to Los Jameos del Aqua. Jedná se o největší lávovou jeskyni na ostrově a její až kýčovité jezírko s tyrkysovou vodou a palmou neleznete na každé pohlednici z Lanzarote. Nejprve však musíte projít lávovým jeskyním komplexem. Hned u vstupu do jeskyně je vybudován jakýsi jeskynní bar. Dále uvidíte podzemní jezírko se slepými malými kraby. Tito bílí korýši (velcí asi 1,5 cm) pocházejí ze dna oceánu a sem se dostali důsledkem vulkanické činnosti, kdy je proud vody vytrhl z jejich domoviny a skončili v této jeskyni. Je určitě zajímavé vidět tvora ze dna oceánu. Dále jsme viděli jeskyni, kde se díky výborné akustice pořádají koncerty. Moc hezké je již zmíněné jezírko u východu, když vyjdete napovrch. Za návštěvu také stojí interaktivní Casa de los Volcanes, kde má návštěvník možnosti vidět, jak vlastně došlo k erupci na ostrovech, kde jsou rozmístěny sopky a řada dalších zajímavostí (vstup do obou objektů 8 EUR)
Cestou zpět jsme se ještě stavili na Mirrador del Rio, což je vyhlídková restaurace projektovaná hádejte kým. Obrovskými panoramatickými okny je úžasná vyhlídka na oceán a protilehlý ostrov La Graciosa. Platí se zde vstupné (5 EUR), ale stojí to za návštěvu.
7. den poslední – Playa Blanca
Poslední den jsme museli splnit slib, který jsme dali dětem a znovu se vydat na hledání olivínů k El Golfo. Cestou jsme neodolali a navštívili znovu Los Hervideros. Při zpáteční cestě jsme si prošli i osadu Playa Blanca, což je přístavní městečko na nejjižnějším cípu Lanzarote. Ze zdejšího přístavu také odplouvají trajekty na nedalekou Fuerteventuru. Ostrov Fuerteventura máte z promenády jako na dlani.
Celkový dojem z dovolené
- Počasí - když byla na Lanzarote „zimní sezona“, tak počasí bylo velice příjemné. Teploty se pohybovaly kolem 23-25 stupňů. Jednou jsme zažili asi desetiminutový déšť , ale jinak bylo převážně slunečno nebo polojasno.
- Ceny - ceny na Lanzarote jsou přibližně stejné jako u nás. Samozřejmě je rozdíl jestli si koupíte plechovku coly v supermarketu nebo na pláži. Třeba cena benzínu byla hluboko pod 1 EUR/litr. Stejně tak půjčení auta stojí méně než jinde v Evropě
- Turisti - Lanzarote, alespoň v zimní sezoně, není turisty příliš vyhledávané. Což má řadu výhod. Pláže jsou zcela prázdné, autem můžete zaparkovat kdekoliv a v restauraci nečekáte příliš dlouho na obsluhu. Kdo má naopak rád život jako na Mallorce nebo Ibize, tak pro toho Lanzarote asi nebude to pravé ořechové.
- Doprava – po celém ostrovu jsou vybudovány kvalitní a bezpečné silnice (i mezi lávovými poli). Jediný problém jsou pro auta cyklisti a naopak pro cyklisty auta. Tady je třeba si dávat pozor a počítat s tím. Jinak značení ve městech a u turistických atrakcí je kvalitní a nemusíte se bát, že byste třeba zabloudili.
Lanzarote stojí určitě za návštěvu. Kde jinde v Evropě uvidíte sopky, divokou přírodu, lávové jeskyně a naopak palmy, hezké pláže a malebná městečka. Za týden ostrov, byť je malý, nelze prozkoumat. I my jsme si při odletu slíbili, že se sem určitě ještě vrátíme.
TIP – pokud návštěvník ví, že navštíví více atrakcí na ostrově, tak lze koupit slevovou kartu.
Chcete také navštívit ostrov Lanzarote ? Kontaktujte nás a my Vám vypracujeme nezávaznou nabídku za cenu, kterou u žádné cestovky nenajdete.